.

.

neděle 28. února 2016

9 a 9 = 9



 9.2.si naši kluci sfoukli už devátou svíčku, a já se tomu stále divím, a stále dokola říkám jak rychle to uteklo a jací už to jsou chlapáci. Když jsme si je dovezli domů, byly jak dva bochníky chleba, spolu v jedné postýlce a abychom je nepopletli, tak Vojtíšek měl 3 měsíce n ručičce šňůrku. Tihle dva mužíčci, mě naučili jak pracovat s časem, jak si vše rozvrhnout abych stíhala vše co je třeba, ale i něco navíc. Jsem jim za to velmi vděčná,i když mě to naučili něvědomky a neúmslně, byla to dobrá lekce ...  Jednoduché to vždy nebylo, ale přineslo nám to ponaučení, zkušenost, ale tak velkou radost a hrdost ,kterou jsme pociťovali od kolemjdoucích obdivovatelů.

  Přesně v den narozenin, jsme měli Davídka v nemocnici, tak jsme alespoň symbolicky, s muffinem a jednou svíčkou,  šly jeho očka rozzářit do nemocnice. Oslava následovala o týden později, s kamarády,sestřenicí a bratranci, babičky tetičky..... Kluci si sami připravili hru, kterou háli na zahradě, plnili úkoly a na konci je čekal poklad s dobrůtkami.Když už mohi kluci zase vyrazit do školy, schvátili Vojtíčka horečky, potom Filípka, museli jsme koupit inhalátor, díky kterému jsme nemuseli půlnočním expressem na pohotovost ....... tak doufejme že je to za námi, za chvíli je tu březen, jaro, sluníčko ..... tak honem honem, už aby to bylo :-)








 Takhle to má být, děti venku s kamarády a hlavně zdravé :-) 




Pohodové dny - Danča

pondělí 1. února 2016

Pradědovo muzeum


Ujeli jsme kolik ? 5 km, a byli jsme tu. V obci Bludov , která je mezi Šumperkem a mým
rodným Postřelmovem. Nedávno zde otevřeli Pradědovo muzeum. Popravdě jsem vůbec nevěděla co mám očekávat. Pár kamarádek s dětmi tu už bylo,a děti se skvěle bavili. Tak za samé jedničky, jsme vzali ty nejmenší dětičky a cíl byl jasný. Už při vstupu cítíte novotu, a zárověň na vás dýchne něco sentimentálního, babičkovského ..... Na recepci se usmívá mladá slečna, která nám , jakožto premiérovým násvštěvníkům podala užitečné informace. Kde je WC, nahoře je herna a také zde máme kuchyň , kde si vezmete kávu,koláč,buchtu, polévku, čaj ..... a platí se ve zlatých. 1 zlatá=10,-
 Na dětské nožky jsou zde nachystané bačkůrky alá crocs i s teplou vložkou, a na větší nožky jsou zde návleky. Mě se líbila šatna, a systém závěsných košů na řetězu. Do koše se vloží bundy,mikiny,čepice,batůžek, plyšový kamarád, kterého tady není třeba :-) .... no paráda, pro naši početnou rodinu jak dělané. Vždycky zabereme polovinu věšáku .....
Tak jdeme. Schody nahoru nás zavedly do velké haly, která je rozdělena dřevěnými chaloupkami. Hokynářstvím, mlýnem, nádražím, restaurací, i chaloupkou s houbami, kde se poučí i dospělí ... velmi často si při sběru hub lámu hlavu která je jedlá a která ne :-)
Nejrpve jsme nevěděli co tady jako máme dělat ? Tak jsme si vše s úžasem prohlíželi, pozorujíce jiné děti, které si to tady náramně užívali. Tak začneme kolejemi , ono se to potom nějak vyvrbí.
Tak začala velká stavba kolejí, najednou se k nám přidali i jiné děti a za chvíli stála velkolepá železnice.
V hokynářství si děti můžou hrát ze starodávnou váhou ?? Proč ne, jen si při vstupu nezapomeňte vzít jednu ze síťových tašek a také proutěný nákupní košíček. Výběr je zde vskutku velký.
V Rubalíkově mlýně, mají vždy mouku na vdolky, na stole konvičku s "mlékem" a z okna je skluzavka na pytle...nebo na děti ? Každopádně se tady dítko promění v mlynáře pomocí zástěry a mlynářské čepice.
V restauraci nás obsluha pohostila kuřetem s hranolky, jako dezert jsem chtěla dort, ale dostalo se mi ... no řekla jsem to i obsluze  ... kančího kopýtka :-) Ale u restaurace je i letní zahrádka s lavičkami, to kdyby bylo náhodou uvnitř plno.
Nádraží Bílý Potok je velmi originální. Nejen že je zde oblek průvodčího včetně čepice, starých štípaček,ale také jsou zde staré kartonové jízdenky ! 
Hanušovice - Olomouc celá jednosměrná 8,-
Každý domeček je dřevěný, uvnitř dobře osvětlený, v každém jsou roztomilé záclonky se závěsy. 
Na druhém konci si můžete zahrát společenskou hru Praděde nezlob se. Jsou zde pravidla, velké plyšové kostky a figurku tvoří každý z nás.  
Když se děti rozkoukali, šly jsme si dát kafe. Ještě než jsme vešli do kuchyně, tak jsme si všimli sklípku, kde byly opravdu starožitné poklady v podobě, lyží, saní, nádobí, i starého vojenského kufru.
Ale ta kuchyně........ nádhera. Na zdi jsou tabule s menu a cenami.
Ceny jsou zde tak akorát. Jak jsem zmínila, platí se zde ve zlatých. 
1 zlatý = 10,- a ty se hází do velkého keramického prasátka.
Dali jsme si kávu, capuccino, koláč = 6 zlatých
Jelikož máme rádi dobrou kávu, máme vždy obavy z toho jaká bude.  Ale tady nebyla vůbec špatná a pochutnali jsme si na ní. Nádobí si můžete odnést i nahoru do herny, jen jej potom nezapomeňte uklidit, a v kuchyni umýt.
Po návratu nahoru, jsme naše dvojčata našli někde v "mezipatře" kde byla spousta polštářů. Na co polštáře? No na bitvu přece.... zrovna tam zahrabávali nějakou maminku :-)

Celkově hodnotím jako velmi příjemné prostředí ve venkovském, starodávném a chalupářském stylu, ten já zbožňuju ♥
Vše je velmi praktické, promyšlené a originální.
Je zde i bezbariérový přístup !
Klid zde ale nehledejte. Děti jsou zde šťastné, a tak se smějí, křepčí, druží se a užívají si !
Tak až pojedete kolem, přijďte si taky užít, stojí to za to !



  



 Tady jsem si ze střešního okna všimla věže kostela sv.Jiřího, kde jsem se ,už to bude za chvíli 12 let, vdávala a také zde máme křtěné děti.






Kuchyně


 Užívejte si prodloužený únor :-)
Danča