Včera to bylo přesně 10 let, kdy v 8:07 a 8:08 na svět vykoukli dva malincí vrabečci. No zase tak malincí nebyli, porodní váha 3080g a 2870g je na jednovaječná dvojčata více než skvělá. Jejich příchodem se mnohé změnilo. Byla to opravdu fuška a velká dřina, ale hlavně spoustu otázek, kterým velela jedna zásadní "Zvládnu to ?". Samotnou únavou jsem někdy byla až plně nabitá energií......dívné že ? Hlavně mě tihle dva človíčci naučili, jak využít všechen čas, nepromarnit ho a umět si tak trochu všechny každodenní plány seřadit a vyplnit je. Dokonce jsem toho s nimi stíhala víc, než když se mi narodila dcera. A tak nyní už vím, že když se chce, jde skutečně všechno. Jen se nesmíme schovávat za vlastní pohodlí.
 |
| Filípek s klukama sdílí skutečně všechno :-) |
Kluci mi ož od tří let říkají "lásko". Nevím proč, nikdo jim to nepodsouval a tak slovo "mami" od nich neslyším. A když už, tak mi to zní divně :-) Používají to slovo vážně pokaždé, např. zeptej se lásky, dones lásce, běž za láskou a...... :-)) I výrobky ze školy označí pro lásku než pro maminku.
Je krásné být matkou.
Mějte se krásně
Danča
