Sirup z pampelišek už mám a nastal čas na med z jehličí. A to že máme les co by kamenem dohodil ,je to nejlepší co si člověk může přát. Dceru jsme pro tentokrát nechali doma a tak to byla pánská jízda ,nepočítaje mne, já jsem byla fotoprůvodce :-)
Dokonce se přiznám, že se mi vnukla vzpomínka na dětsví. Přiměli mě k tomu naše dvojčata, která jsou velmi vnímavá k přírodě,mravencům, motýlům ...asi všemu živému. Já jsem tedy jako dítě vnímala jen to, že je jaro a můžu si venku hrát bez bundy a rukavic. Oni ale vnímají rozkvetlé stromy, to že první jsou třešně a potom jabloně, čekají až se na našich jabloních rozlepí pupen a oni můžou bezpečně pozorovat včelu, jak sosá nektar a jak se jí na malé nožky chytá pyl. Bez toho by přeci nebylo jablíčko !! že mami ?? A tak se tím kochám jak mé výklady z přírodopisu v minulosti nepřišli nazmar. Ono jít zde do lesa ,to je pokaždé nějaké dobrodružství. Ovečky, slepýši, jezdec na koni , počítání kukání nebo kde ťuká datel . A jít do přírody, to je léčivý balzám na všední starosti a pracovní stres ...jako by neexistovali :-)
 |
| Na levé straně vesnička kde žijeme -Kolšov |
 |
| Pohled na bývalou továrnu Moravolen v Sudkově |
 |
| Cestička k domovu ...... |
 |
Kolik na jablůňku přiletí včeliček
tolik bude na podzim sladkých jablíček. |
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat